U nás ve městě se pravidelně konají tzv. bleší trhy, kdy se na tržnici sejde hromada lidí, a ti zde potom nabízejí věci z půdy a haraburdí, které se jim doma válí a jen tam překáží. Chodívám tam ráda, dají se zde totiž najít parádní poklady. To, co se mi ale podařilo minule, jsem rozhodně nečekala.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Nebylo to poprvé, co jsem na bleší trh vyrazila. Už několikrát jsem si odtamtud odnesla něco zajímavého, ačkoli to manžel vždycky hodnotil slovy, že tahám domů krámy, kterých se druzí zbavují, aby jim nezabíraly místo. Tahle návštěva tržnice mi ale vyrazila dech.
Pro tyhle věci mám slabost
Mezi mými přáteli není mnoho lidí, kteří by stejně jako já blešákům holdovali. Spíše naopak, berou to jako smetiště zbytečností, kterých se druzí zbavují, a ještě na tom chtějí vydělat.
Já tam chodím ráda, pro tyhle věci mám odjakživa slabost. Na bleší trh jsem chodívala už jako malá holka, tehdy v doprovodu maminky a babičky.
Věděla jsem, že manžel nebude mít radost
Procházela jsem se po tržnici, která byla toho odpoledne zaplavena stánky a hromadou lidí. Všichni si zvídavě prohlíželi, co sem druzí přinesli.
Zastavila jsem se u jednoho krásného obrazu. Na první pohled bylo jasné, že už něco pamatuje. Byla to taková zvláštní krajinka pojatá spíše abstraktně.
Obraz jsem si musela koupit, ačkoli jsem dopředu věděla, že manžel určitě nebude rád. Nebyl to žádný prcek a já už měla v hlavě plán, kam ho doma pověsím.
Nasadil mi brouka do hlavy
Tušila jsem správně, že manžel neskákal radostí do stropu, když mě viděl táhnout se s obrazem. Nad mým dalším úlovkem z blešího trhu jen protočil oči.
Obraz jsem pověsila na chodbu. Dokonale tam zapadl. Manžel kolem něj chodil a vždycky utrousil nějakou poznámku, že mě jednou zavalí krámy, pro které mám slabost.
Pak mi ale nasadil brouka do hlavy, když mi řekl, abych si obraz schválně nechala ve městě ocenit. Tvrdil, že člověk nikdy nemůže vědět, kdy se mu do ruky dostane obyčejná čmáranice a kdy dílo od někoho známého.
Něco takového nikdo z nás nečekal
Nedalo mi to a ten obraz jsem skutečně vzala za člověkem, o kterém jsem byla přesvědčená, že tomu rozumí. Na obraz se podíval a zaskočil mě, když mi pogratuloval.
Tvrdil, že mám obraz od známého malíře. Věděl toho o něm hodně, dokonce i to, že se jeho obrazy často nabízejí jako položky na aukcích. Na jednu z nich mě také poslal s vidinou toho, že obraz hodnotně zpeněžím.
Byť jsem tomu moc nevěřila, nabídla jsem obraz do aukce a pak se nestačila divit. Peníze se začaly sbíhat tak rychle, až mi to vyrazilo dech. Nakonec si ho koupil jeden sběratel, který za něj nabídl neskutečnou sumu.
Od té chvíle už manžel není odpůrcem bleších trhů, dokonce na některé z nich vyrazil se mnou. Nečekala bych, že se mi tohle stane. Peníze přišly vhod – opravili jsme za ně střechu a zbylo i na krásnou dovolenou.
Autor: Karolína Nezbedová
