Po třech měsících vztahu s Jitkou jsem usoudil, že nastala ta správná chvíle, abych ji seznámil se svými rodiči. Měl jsem pocit, že je to mezi námi na dobré cestě, a nebyl tak důvod k tomu, abych svůj vztah před rodinou nadále skrýval.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Ačkoliv jsem byl z prvního setkání trochu nervózní, všechno nakonec probíhalo lépe, než jsem doufal. Pak se ale stalo něco, s čím jsem nepočítal. Vlastně s tím nepočítal vůbec nikdo.
Předchozí zkušenosti mě donutily vyčkávat
Za svůj život jsem měl už několik vztahů a několikrát jsem také svoji partnerku představil rodičům. Nejednou jsem toho ale litoval. Stalo se totiž třeba to, že jsem seznámení s rodiči zbytečně uspěchal a s danou partnerkou se pak rozešel dříve, než se stihli blíže poznat. Přišlo mi proto zbytečné, abych rodičům vždy představoval svoji přítelkyni, dokud si nejsem úplně jistý, že to stojí za to.
U Jitky jsem si ale jistý byl. Ona mě ke svým rodičům vzala už dva týdny poté, co jsme si oficiálně řekli, že to spolu zkusíme. Mě ale předchozí zkušenosti donutily vyčkávat. Po třech měsících jsem se rozhodl, že nastala ta správná chvíle, aby Jitka poznala moje rodiče.
Setkání jsem se obával
Lhal bych, pokud bych tvrdil, že jsem ze setkání Jitky a mých rodičů nebyl nervózní. Doufal jsem, že všechno proběhne v pohodě. Jak se ale ukázalo, mé obavy byly zbytečné.
Rodiče a přítelkyně si okamžitě padli do oka. Vlastně jsem ani nedoufal, že by to všechno mohlo probíhat tak hladce. Když už jsem si pomyslel, že jsem zbytečně čekal moc dlouho, stalo se něco, s čím jsem rozhodně nepočítal. A rozhodně jsem nebyl jediný, kdo něco takového absolutně nečekal.
Máma položila přítelkyni nevinnou otázku
Když jsem z úst své maminky zaslechl, jak se Jitky ptá, jestli už uvažovala nad tím, že by se stala maminkou, jako první mi proběhlo hlavou, proč se na tohle proboha ptá na první schůzce. Ta otázka mi přišla nevinná, jen jsem se cítil trochu trapně, že to máma vytahuje.
To, co následovalo hned poté, co máma tuhle otázku vyslovila, mě ale naprosto šokovalo. Do Jitky jako by v tu ránu vyjelo snad tisíc čertů. Vyskočila z gauče, na kterém do té chvíle klidně seděla, a propadla v hysterickou scénu. Křičela na moji mámu, jak se jí může na něco takového ptát. Poté se rozplakala a utekla. Zůstal jsem tam sedět a s pusou dokořán se díval na své rodiče, kteří byli stejně tak zaskočení jako já.
Vysvětlila mi, proč tak reagovala
Přítelkyni Jitku jsem toho dne dohnal až doma. Ležela v ložnici na posteli a plakala. Když viděla, že jsem se vrátil domů, začala se s pláčem omlouvat. Cítila se trapně, že u mých rodičů ztropila takovou šílenou scénu.
Následně mi vysvětlila, proč tak přehnaně reagovala, a mně hned došlo, že moje máma nechtěně zabrnkala na velmi citlivou strunu. Neudělala to schválně. V žádném případě totiž nemohla vědět, že Jitka před dvěma lety přišla o dítě. Tuhle informaci jsem o své přítelkyni nevěděl ani já. Bylo to pro ni příliš bolestné.
I když byla v první chvíli proti, nakonec jsem ji přesvědčil, že si moji rodiče zaslouží vědět pravdu. Omluvu od mojí přítelkyně vzali úplně v pohodě, dokonce to byla moje maminka, která se Jitce omlouvala, že se na něco tak citlivého vůbec ptala. Jitka a já dále tvoříme pár. O dětech ale momentálně neuvažujeme a já tohle Jitčino rozhodnutí respektuji.
Autor: Nikol Kolomazníková
