Když jsem se dozvěděl, že manželka čeká druhé dítě, byl jsem štěstím bez sebe. Vždycky jsem si přál velkou rodinu a byl jsem vděčný, že nám bylo požehnáno druhým přírůstkem. Já i žena jsme se na to dítko moc těšili, ačkoli jsme věděli, že se toho v našem životě zase mnoho změní.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Kdybych už v době, kdy byla moje žena ještě těhotná, tušil, jak moc se toho v našich životech změní, možná bych si druhé dítě ani nepřál.
Z radostné novinky jsme byli oba nadšení
Byl jsem zrovna v práci, když mi žena volala. Udělala si těhotenský test a ukázal se jako pozitivní. Pamatuji si, že jsem radostí poskočil a chlapi na mě s úsměvem koukali jako na blázna.
Toho večera jsme to oslavili – já s alkoholem a manželka samozřejmě bez. Opravdu jsme měli radost, a ačkoli vše bylo teprve na začátku, už jsme začali přemýšlet nad pohlavím, a dokonce i nad jmény.
Uteklo to rychle
Přiznám se, že než jsem se nadál, najednou byla žena v devátém měsíci a porod byl na spadnutí. Uteklo to rychleji než při první dceři, nestačil jsem se divit.
A pak to přišlo. Uprostřed noci mě budila s vyděšeným výrazem, že už je to asi tady. Odvezli jsme dceru k tchyni a do porodnice jsme přijeli za pět minut dvanáct.
Sžívali jsme se jako rodina
Když se žena s dcerou vrátily domů, hodně věcí najednou bylo jinak. Sžívali jsme se postupně jako rodina, ne ve třech, jak tomu bylo po tři roky, ale ve čtyřech. A že to byla pořádná změna.
Věci se postupně srovnaly a já byl štěstím bez sebe. Měl jsem krásnou rodinu, milující ženu a dvě nádherné zdravé holčičky. Co víc jsem si mohl přát?
Svěřila se mi s hrůzným tajemstvím
Nejdříve jsem si ničeho nevšímal. Až když mi jednoho večera manželka s pláčem přiznala pravdu, jsem si zpětně přehrával některé situace a došlo mi, že se to opravdu dělo. Jen jsem o tom nevěděl.
Když mi žena řekla, že neví, co se sebou a bojí se, že není v pořádku, hned jsem ji nechápal. Pak se ale rozpovídala o tom, že poté, co se narodila mladší dcera, začala mít averzi k té starší. Tehdy mi začalo být úzko.
Čtěte také:
Julie (26): Přítel mi provedl něco odporného. Až vám prozradím, o co šlo, udělá se vám zle
Měla by vyhledat pomoc?
Ženu ta situace hodně trápí. Sama neví, proč se to děje, ale všímáme si oba, že se ke starší dceři chová jinak. Netají přede mnou, že ji rozčiluje vším, co dělá.
Nevím, jak se k tomu postavit. Pevně doufám, že si dcera ničeho nevšimne, hodně by mě to bolelo, kdyby pocítila, že se k ní maminka chová jinak.
Ale co s mojí ženou? Mám ji přemluvit, aby vyhledala pomoc? Přejde to samo? Zvládneme to společně, nebo skutečně potřebuje odborný dohled?
Autor: Karolína Nezbedová
