Před nedávnem jsme s manželem oslavovali desáté výročí našeho manželství. Rozhodli jsme se tento milník oslavit s lidmi, se kterými jsme před lety oslavili i tento výjimečný den. Při této příležitosti jsme od našich kamarádů dostali jednu zajímavou partnerskou hru.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Já i manžel jsme odjakživa pro každou špatnost. Proto jsme neváhali a jednoho večera při otevřené lahvi vína hru rozbalili s úmyslem se u ní dobře pobavit. To jsme ale netušili, co se u toho dozvíme a jaké tajemství úplnou náhodou odhalíme.
Ani jeden z nás tu hru neznal
Naši dlouholetí přátelé moc dobře vědí, že s manželem rádi zkoušíme něco nového. Proto ani jednoho z nás nepřekvapilo, že jsme od nich dostali společenskou hru.
Kdekdo by řekl, že v našem věku už jsme na tohle staří, ale nás ta hra nadchla už jen tím, že slibovala zábavu ve dvou. Byla také příslibem toho, že se o sobě vzájemně můžeme dozvědět něco nového. Sice jsme ji neznali, ale o to více jsme si ji toužili zahrát.
Otevřeli jsme si víno a pustili se do hry
Jeden večer jsme uložili děti ke spánku, otevřeli si naše oblíbené víno a pustili se do hraní. Ta hra neměla kdovíjak složitá pravidla, zkrátka šlo jen o šikovně pokládané otázky, na které by vás třeba ani nenapadlo se zeptat.
Hodně jsme se u toho nasmáli. Okamžitě nás to chytlo, protože to opravdu byly otázky, na které bychom se toho druhého asi nezeptali. Ne proto, že bychom se třeba styděli, ale spíše proto, že vás prostě nenapadne se na takové věci ptát, ačkoli vás třeba potom zajímá odpověď, když už je ta otázka položena.
Náhodou jsme odhalili, že máme jednu společnou věc
Jednou z otázek v té hře bylo, jestli jsme v mládí udělali něco, o čem bychom se nepřiznali partnerovi nebo kamarádům. Tuhle otázku manžel položil mně a já neměla problém odpovědět.
Svěřila jsem se svému muži s něčím, o čem do té chvíle neměl ani tušení. Ve čtvrťáku na střední škole, což byl v mém případě hodně divoký rok, jsem asi dva měsíce chodila s holkou. Byl to experiment, který nakonec nevyšel, prostě jsem to chtěla zkusit. Ale na ty dva měsíce nikdy v životě nezapomenu.
Když jsem to manželovi řekla, ztuhl mu výraz v obličeji. Lekla jsem se, co si o mně asi pomyslí, a dokonce jsem na okamžik litovala, že jsem mu zrovna tohle řekla. Pak mi ale on řekl něco, čím mě dostal.
Tohle by mě ani ve snu nenapadlo
Při svém přiznání jsem nezapomněla popsat i dívku, o kterou šlo. Sára byla totiž opravdu výrazná osoba, nešlo na ni zapomenout. Právě můj popis ale manželovi někoho připomněl.
„Počkej, ty mluvíš o Sáře Sýkorové?“ vyhrkl na mě manžel najednou. Hlavou mi proběhlo, jak to může vědět. „S tou jsem chodil taky,“ začal se smát jen pár vteřin poté. Následně mi přiznal, že se Sárou chodil v době, kdy já byla ve třetím ročníku, takže „ji měl“ přede mnou. No to byl gól.
Nejdříve jsem se cítila tak nějak zvláštně. Přitom o nic nešlo, ale chápete… Pak jsme se tomu od srdce zasmáli, až nám slzy tekly. Tohle totiž byla náhoda jak hrom.
Autor: Karolína Nezbedová
