Vrátil jsem se domů z práce a na stole našel vzkaz. Psala ho moje žena, kterou už jsem doma nenašel. Z toho, co napsala, jsem pochopil, že mě nečeká nic pěkného. Dostal jsem strach, v podobné situaci jsem ještě nikdy nebyl.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Vzpomněl jsem si, že o tom mluvila už před nějakou dobou. Jenže mě ani ve snu nenapadlo, že by to mohla myslet vážně. Měl jsem za to, že si jen dělá legraci. Jak by něco takového mohla udělat? Mně i dětem?
Místo manželky jsem doma našel kus papíru
A na něm stálo, že na dva týdny odjela do lázní. Zaplatila si pobyt a nechala mě doma samotného s našimi třemi dětmi. Ještě nikdy jsem s nimi nebyl doma sám a jen ta představa mě vystrašila.
Vím, že o tom mluvila asi měsíc zpátky. Byla tehdy unavená, stěžovala si, že je toho na ni prostě moc. Dvě starší děti v té době zrovna marodily. Jenže já ji asi neposlouchal tak, jak si zasloužila…
Nebrala mi mobil
Ve vzkazu se zmínila o tom, že potřebuje čas jen sama pro sebe. Dokonce nezapomněla připsat výčitku, že mě už několikrát prosila, abych jí více pomohl. Jenže já to neudělal.
Na volání neodpovídala. Jen večer od ní přišla zpráva, že chce oddych a ať se jí ozvu jen v případě, kdy to bude vážně nutné. Třeba kvůli dětem, které mi nechala na krku.
Nejhorší dny v mém životě
Dokud žena nenechala všechno na mně, neměl jsem ani tušení, jak moc náročná dokáže být péče o tři děti. Až teprve ve chvíli, kdy jsem na ně a na celou domácnost zůstal sám, jsem pochopil, že manželka rozhodně nepřeháněla, když si stěžovala, že už to sama nezvládá.
Byl jsem vhozen do vody, aniž bych věděl, co mám čekat. A byly to nejhorší dny v mém životě. Už první večer jsem panikařil a pořádně nevěděl, co dělat.
Co udělat dětem k snídani? Její všechno? Kde mají čisté pyžamo? Jak teplou vodu jim napustit, abych je neopařil? Tohle všechno jsou věci, které moje žena dobře zná. Jenže já to nevěděl a to byla pořádná ostuda.
Dala mi lekci, na kterou nezapomenu
Těch 14 dní, než se žena vrátila z lázní, jsem si prošel peklem. Měl jsem za to, že ženě pomáhám. Teď mi ale pořádně otevřela oči a mně došlo, že jsem jí nepomáhal prakticky s ničím. A hrozně jsem se za to styděl.
Žena se domů vrátila odpočatá, nabitá novou energií a s úsměvem od ucha k uchu. Mě doma našla na pokraji sil. A to jsem měl všechno na starost jen dva týdny. Ona to měla na starosti už několik let, co máme děti.
Až teď dokážu ocenit, co všechno pro nás moje žena dělá. Do té chvíle jsem to neviděl a je mi líto, že jsem jí více nepomáhal. Dala mi lekci, na kterou jen tak nezapomenu.
Autor: Nikol Kolomazníková
