Zita svého manžela miluje, ale nesouhlasí s jeho zálibami. Vždycky si myslela, že filmové večery jsou vymožeností mladých, ale on a jeho přátelé ji přesvědčili o tom, že i v jejich věku je to oblíbená zábava. Bohužel ale může naštvat všechny sousedy.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
„Nikdy jsem nepochopila, v čem jsou horory tak úžasné. Obvykle jsou to krváky plné lekaček a nesmyslných věcí, které mě tak akorát děsí. Jelikož nejsem na tenhle typ filmů nejlepší společník, musel si můj muž najít jiné.
A nevadilo mi to. Ze začátku jsem měla pocit, že alespoň neotravuje každý večer mě. Když se ale rozhodl dělat hororové večery, nebo tedy spíše noci, každý víkend pravidelně, začalo mě to vytáčet. Po posledním zážitku mám strach, že pokud se to bude opakovat, sousedé si na nás budou stěžovat i na policii,“ popisuje Zita.
Začala jsem jezdit na víkendy pryč
Prvních pár víkendů Zita vydržela. Myslela si, že dříve či později musí manželovi filmy dojít. On a jeho tři přátelé se pravidelně v sobotu večer sešli u nich v bytě a pustili si film. Jenomže z jednoho byly dva, pak tři…
„Obvykle se partička lidí rozcházela až nad ránem. A ještě by byli nejraději, kdybych je obsluhovala pivem a brambůrky. Nemohla jsem kvůli jejich halekání spát, takže bych to pro ně asi i udělala, ale výjevy v televizi mi přišly až moc děsivé,“ přiznává se.
„Řekla jsem mu, že když bude s přáteli tyhle večírky pořádat, budu jezdit na víkendy pryč. Domluvila jsem se s kamarádkou, že budu každou sobotu spát u ní a vracet se domů až v neděli ráno.
Jenže nedávno jsem se takhle v neděli ráno potkala se sousedkou a ta mi začala nadávat, co že se to u nás v bytě předešlou noc dělo. Nechápala jsem, o co šlo, ona mi proto začala popisovat, co slyšela.“
Kromě toho, že sousedé museli hned třikrát zabouchat na dveře a požádat manžela, aby televizi ztišil, když pak ráno odcházeli jeho kumpáni domů byli hluční, a jeden z nich dokonce nazvracel v chodbě.
Z poklidných večerů se za mé nepřítomnosti stal horor sám o sobě
Když Zita vystoupila z výtahu a otevřela dveře, její muž seděl u stolu a snídal. Ptala se ho, co to má znamenat, a on dělal, že neví, o čem je řeč. Popsala mu proto, co se dozvěděla. A on se jenom zasmál.
„Řekl mi, že si z toho nemám nic dělat, že si jenom dali pár panáků navíc. Jenomže postupně jsem z něho dostala, že to není poprvé. Přiznal se, že ho sousedé zastavili na chodbě víckrát.“
Zita neměla ani tušení, že její manžel vyvádí takové věci a že sousedy svým sledováním filmů, nebo spíše hlasitým smíchem a opileckým chováním ruší každý víkend.
„Tentokrát to očividně přehnal, protože mě hned druhý den zastavilo ještě několik dalších sousedů a všichni mě prosili (někteří i dost neslušně), abych s tím něco udělala. Když jsem to manželovi vytkla, pohádali jsme se.“
Zita doufá, že to nebylo zbytečné. Bojí se totiž že pokud nastane další takový filmový víkend, sousedé už se neudrží. „Někteří nám vyhrožovali i policií. Já se proto rozhodla, že už na víkendy nikam jezdit nebudu a doma to pohlídám. I tak bych ale byla raději, kdyby to celé skončilo úplně,“ dodává závěrem.
Autor: Shani Maiová
