Otevřeme knihu Citové pouto a hned na přebalu máme vlastně to, co nejvíce potřebujeme. A otázka zní. Jdete do toho? Jdete do těch téměř třista stran, ve kterých umírá naděje, že osud vás zachrání, že přijede princ na bílém koni a… NE, NEPŘIJEDE… dílem také proto, že pokud na něj čekáte, tak ho neuvidíte.
Vyhýbavý: Přílišná blízkost druhých je mi nepříjemná. Mám problém jim plně důvěřovat a nemám rád pocit, že jsem na někom závislý. Znepokojuje mě, pokud se mi můj partner příliš přiblíží. Moji partneři obvykle touží po větší intimitě, než jaká je mi příjemná.
Úzkostný: Druzí obvykle nestojí o takovou blízkost, jakou bych si přál. Často mě trápí obavy, že mě můj partner dost nemiluje a mohl by mě opustit. To, že toužím po úplném splynutí, některé lidi děsí.
Jistý: Nemám problém s blízkostí ve vztazích. Rád přijímám podporu svého partnera a nevadí mi, že i on potřebuje mě. Nemám velké obavy z toho, že mě můj partner opustí a neděsí mě jeho přílišná blízkost.
Už vám dochází, proč prince na bílém koni přehlédnete?
PROTOŽE naše vztahování se k druhým lidem je dáno od kořenů
A mnohdy si navíc ani svoje vztahové systémy neuvědomujeme. Vše by se dalo zjednodušit, pokud jste se cítili někdy v životě nebezpečně, jako miminko se cítili opuštění, zažili traumata a to i zcela nevědomá (a zdánlivě normální modely domácností a rodin), můžete poté ve vztazích hledat to, co jste se prostě naučili. Drama. Vyhýbání. Připoutávání. Emoce. Neschopnost o vztazích přemýšlet realisticky. Dobrou i špatnou zprávou je, že se to všechno dá přeučit, ale musíme se snažit jen my sami.
Co nás naučí Citové pouto?
Naučí rozeznat aktivovaný vztahový systém od vztahu.
Za všechno asi to nejdůležitější z celé knihy: Horská dráha pocitů a aktivace systému, na který jste zvyklí, protože jste vzešli z citového prostředí, kde jste o pozornost museli bojovat, nebo si nebyli jisti jistotami. Úzkostný typ si najde vyhýbavý typ. Hurá.
„Celkem brzy totiž začnete dostávat rozporuplné signály – partner vám sice zavolá, ale pak se na nějakou chvíli odmlčí; zajímá se o vás, ale dává najevo, že on je tady tím, na kom záleží. Nechává vás tak žít ve stálé nejistotě…. Negativní signály vystřídají ty pozitivní a vy se opět řítíte dolů po horské dráze… Pokud tímto způsobem žijete po delší dobu, začne se vám dít něco podivného. Onu směs úzkosti, posedlosti vztahem a krátkých chvil štěstí začnete zaměňovat za lásku, tj. pletete si svůj aktivovaný vztahový systém se skutečnou vášní.“
Autoři tvrdí, že pokud si na toto zvykneme, začneme si i podvědomě vybírat partnery, kteří nám tuto aktivaci umožňují, naneštěstí jsou to ale právě takoví, kteří nás nikdy neučiní šťastnými. Chcete to změnit? Směle do toho.
Kniha plná stručných návodů, nápadů, praktických uvědomění, učebnice efektivní komunikace s lidmi, někdy drsně střídmá na slovo, protože prostě takhle to je a netřeba kolem toho omáček….
Jindy zase lidsky hladivá, protože je jasné, že v tomhle nejsme sami.
No nejsme, mí milí – sama jsem s hrůzou při čtení přebalu zjistila, což mi poté autor potvrdil (fakt nás není málo), že jsem kombinací úzkostného i vyhýbavého typu. Peklo!
O autorech:
Rachel S.F. Heller: Sociální psycholožka, studovala na Kolumbijské univerzitě a strávila dětství různě po světě, je nadšenou cestovatelkou, přednášela, pracovala jako konzultant pro velké firmy a nyní má psychologickou praxi pro rodiny a páry.
Dr. Amir Levine: Psychiatr a neurovědec, který při studiu na Kolumbijské univerzitě pomáhal matkám, aby si k dětem vytvořily bezpečné citové pouto. Jeho terapie a teorie vztahového attachmentu odhalila spoustu souvislostí s tím, jak se chováme ve vztazích, jak cítíme a reagujeme.
Vydalo nakladatelství Synergie Publishing SE, 2019, www.synergiepublishing.com
