Radosti a strasti spolubydlení: Na co byste měli myslet

od Nikola Jaroschová
   4 minuty čtení
Spolubydleni

Zdroj: Shutterstock

Dospěli jste do určité životní fáze a máte pocit, že je na čase vyletět z hnízda? Odstěhovat se od rodičů je velký krok. Někdo ho podstoupí hned, jak mu to situace dovolí, někdo si užívá mama hotel, dokud to jde. Jednou z variant, jak řešit své první bydlení, je spolubydlení.

Je to pravděpodobně nejčastější, a hlavně nejlevnější způsob, jak se postavit na vlastní nohy a žít na vlastní pěst.

Pokud nejste ze zámožné rodiny a rodiče vám nepronajmou, nebo přímo nedají nějakou tu nemovitost jen pro vás, je spolubydlení naprosto ideální. Zvlášť, když ještě studujete, nebo teprve začínáte pracovat, nebo všechno dohromady.

Mladí lidé doma téměř nebývají, protože pendlují mezi školou, prací, kamarády, přítelem/přítelkyní, hospodou a party a potřebují pouze místo, kde mohou přespat a možná se občas něco málo naučit. To pak nemá moc smysl platit celý nájem, který je v současné situaci na trhu s nemovitostmi nehorázný, a chodit se tam jenom vyspat.

Spolubydlení ale není pouze pro mladé lidi nebo studenty. Je to perfektní řešení po rozchodu, kdy se musíte odstěhovat od své bývalé drahé polovičky. Je to finančně výhodné a nemusíte po večerech sedět sami doma v prázdném bytě a utápět se porozchodovou depresí. Takhle se můžete utápět depresí ve sdíleném bytě a za přítomnosti spolubydlících.

Všechno má svoje pro a proti. Než se rozhodnete, že sdílení bydlení s cizím člověkem, nebo kamarádem je dobrý nápad, přečtěte si všechny výhody a nevýhody. Doporučujeme kouknout se na instagramový účet @spolubydlení, kde se zveřejňují fotografie a největší zvláštnosti z běžného života spolubydlících.

Výhodou nejsou jen finance

Začneme tím lepším. Velikou výhodou jsou samozřejmě finance. Především v Praze, kde jsou nájmy opravdu vysoké, je fajn moct je rozdělit mezi dva, tři, čtyři lidi.

Další výhoda je ta, že máte společnost. Pokud nejste úplný introvert a jste rádi, když si můžete s někým večer po příchodu domů popovídat, nebo ve dvou kouknout na film či seriál, dobrý spolubydlící vám bodne.

Je ale potřeba myslet na to, že musí jít o spolubydlícího nebo spolubydlící, kteří vám sednou. Musíte si s nimi mít co říct. Musíte sdílet stejnou představu o vašem vzájemném vztahu a taky není na škodu zjistit si dopředu hudební vkus a jestli se shodnete při výběru filmů.

Pokud tedy sháníte bydlení, nekoukejte se pouze na samotnou nemovitost, ale i na potencionální spolubydlící. Pokud by to měl být člověk, který vám není sympatický, nebo máte rozdílnou představu o tom, jak to mezi vámi bude fungovat, hledejte dál, i když místo bude sebeideálnější.

Nesmíme zapomínat ani na úklid. Je to veliký rozdíl, když musíte gruntovat pravidelně celý byt sami, nebo když se v této neoblíbené činnosti střídáte nebo si práci spravedlivě rozdělíte.

Stejně tak je dobré, že tato situace vás může k úklidu krásně motivovat. Kdybyste žili sami, tak vám nedělá problém nechat nádobí ve dřezu do druhého dne. Když ale víte, že by to tomu druhému mohlo vadit, nebo nádobí a prostor okolo dřezu bude potřebovat ke svému užívání, spíš vás to donutí uklízet.

Navíc si můžete ve výsledku skutečně dobře sednout a stanou se z vás doživotní přátelé. A to není nikdy na škodu.

Nevýhody

Soukromí je zkrátka omezeno. S tím se musí počítat. Pokud však máte neprůchozí pokoj, tedy místnost jen pro vás, která se dá zavřít, není to nic, co by se nedalo přežít. Pokud sdílíte pokoj s někým, nebo obýváte obývák, který je zároveň společný, moc soukromí si neužijete.

S tím souvisí další nevýhoda. Ta se týká situací, kdy si přivedete domů někoho na noc. Ať už náhodnou známost, milence, milenku, přítelkyni, nebo přítele, asi nebudete celou noc dovádět, jako byste byli doma sami. Stěny většinou nebývají zvukotěsné a takové situace mohou být buďto trapné, nebo otravné.

Když si naopak váš spolubydlící někoho přivede, taky byste mu pravděpodobně moc nepoděkovali, kdyby se celou noc ozývaly rány postele narážející do zdi.

Stejně jako může být úklid výhodou spolubydlení, velice snadno se může stát i jeho nevýhodou. Pokud se totiž vaše uklízecí návyky diametrálně liší, může se z toho stát velice nepříjemná záležitost, která se ne úplně příjemně řeší.

Nemusí se ani nijak diametrálně lišit, aby mohlo dojít ke konfliktu. Stačí, když ten druhý nestíhá uklidit to, co slíbil, nebo opakovaně po sobě neuklidí společné prostory, a už může být oheň na střeše.

Moje nejlepší kamarádka bydlela v jednom bytě s mým nejlepším kamarádem a já to musela denně poslouchat z obou stran.

„To je hrozný. V pět ráno si fénuje vlasy, mixuje smoothie a nepoužívá kliky, takže s každými dveřmi bouchne. Navíc si nechává špinavé nádobí v pokoji a já pak nemám z čeho jíst a pít.“ A pak „Achjo, on prostě nechává nádobí ve dřezu třeba týden. A věčně nevyhazuje prázdné ruličky od toaleťáku. Nemluvě o tom, že snad ani jednou za celou dobu nebyl s košem.“

Proto je dobré vytvořit si nějaký spravedlivý rozvrh, kdo bude co kdy uklízet, a trvat na jeho striktním dodržování. Nejspíš nikdo nebude nikoho vyhazovat z bytu, když dá přednost sledování hokeje před utíráním prachu, který měl ten den utřít, jde jen o to, aby byla nastavena nějaká pravidla, která budou každému vyhovovat.

Je nutné zmínit také nevýhody, které s sebou přináší to, když vám spolubydlící nesedne, ale poznáte to až po nějaké delší době. Postupně vám začne lézt na nervy. A po chvíli s ním nebudete moct vydržet v jedné místnosti.

Nebo vám může i nadále sedět, ale může se stát, že vás začnou štvát nějaké jeho zlozvyky. Ale musíme myslet na to, že každý je jiný. Je potřeba si občas něco upřímně vyjasnit a být tolerantní.

Autor: Klára Kovalčíková

Související články