Někdy je to těžké. Děti zlobí, běhají všude kolem, neposlouchají a samy křičí jedno na druhé. Jenže pokud chcete být dobrým rodičem, je třeba se naučit na své děti příliš nezvyšovat hlas. Prozradíme vám, proč je rodičovství bez křiku přínosné pro vás i pro vaše ratolesti a jak jinak dětem ukázat, co mohou, a co naopak ne.
Mnoho lidí si není jisto tím, jak trestat své děti ve chvíli, kdy provedou něco zakázaného, když zlobí, nebo jsou příliš hlasité. Zvýšení hlasu se může zdát jako nejlepší volba. Ovšem není to zcela pravda.
Pokud na své děti zvyšujete hlas často, ničíte tím své nervy a zároveň je možná týráte psychicky víc, než si myslíte. Podívejte se, co si o celé věci myslí vědci a jak je podle nich nejvhodnější svým dětem ukázat, co se smí, a co ne.
Děti mohou mít z vašeho křiku po celý život trauma
Zvýšením hlasu na děti sice docílíte toho, že je naučíte něco dělat nebo nedělat, ale zároveň jim můžete ublížit. Podle psychologů se totiž takto vychovávaní lidé stáhnou do sebe a budou mít strach vždy, když v budoucnu někdo zvýší hlas.
Je prokázáno, že ti, na které se křičelo v mládí, mají pak problémy i v práci, pokud šéf například zvýší hlas kvůli nějakému i banálnímu problému. Navíc se u nich projevují emoční problémy i v situacích, kdy se hlas zvyšuje na někoho jiného.
Tyto osoby mají tendenci se křiku bát, na druhou stranu jím veškeré problémové situace samy řeší. I když se dá něco probrat v klidu, tito lidé na své okolí křičí a chovají se agresivně.
Samozřejmě to není problém, se kterým se setká v budoucnu každý, na koho se někdy zvýšil hlas. Pravděpodobnost je však vysoká, a proto byste měli zvážit, jak se ke svým dětem budete chovat.
Naučte je, co se od nich očekává
Jean Briggsová je výchovná poradkyně, která se v minulosti zaměřovala především na výchovu dětí s geny Inuitů. Zjistila, že i na ostatní děti se dá aplikovat výchova, kterou praktikovali rodiče těchto jedinců.
Podle té je třeba děti vůbec nenechat dělat věci, které se dělat nemají. Předem byste je měli připravit na jakoukoli nebezpečnou nebo zakázanou situaci, ke které může dojít, a vysvětlit jim, proč ji nedělat.
Tím, že dětem ukážete, co se od nich očekává, jim dáte mnohem lepší výchovu než ve chvíli, kdy na ně budete kvůli něčemu křičet. Samozřejmě se ale podle Briggsové nedá podchytit úplně vše.
„V případě, že se vašemu dítěti může něco stát, vběhne na ulici před auto, upadne a zraní se, nebo když dělá něco, co se nesmí, protože by to ublížilo ostatním, člověk se někdy neudrží a vykřikne,“ říká odbornice.
„Samozřejmě, že k tomu zkrátka dochází. Je to přirozená reakce a i lidé, kteří běžně nekřičí, občas pro bezpečí své rodiny hlas zvýší. Pokud k tomu dojde jen výjimečně a dětem se následně dostatečně vysvětlí, proč člověk jednal tak, jak jednal, je to v pořádku.“
Pro dobro svých vlastních nervů i psychického zdraví vašich dětí se proto pokoušejte zvyšovat hlas na své děti jen minimálně, spíše se věnujte jejich výchově a snažte se problémům předcházet tím, že o nich budete mluvit dříve, než k nim dojde.
Autor: Shani Maiová
