Kamarád mi tvrdil, že viděl moji ženu dělat něco hodně divného. Když mi to vyprávěl, musel jsem se tomu smát. Byl jsem si jistý, že moje žena by něčeho takového nikdy nebyla schopná. Jenže pak jsem ji u toho načapal taky. A brada mi spadla až na podlahu!
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Nemohl jsem uvěřit vlastním očím. Opravdu to byla moje žena? Ta samá žena, která si potrpěla na pěkné oblečení a která by z domu nevyšla bez líčidel? A opravdu dělala to, u čeho jsem ji viděl na vlastní oči?!
Kamarádovi jsem se vysmál
Když mi kamarád tvrdil, že společně se svou ženou viděli moji manželku dělat něco fakt divného, vysmál jsem se mu. Tvářil se dotčeně, že mu nevěřím.
V mých očích to ale byl naprostý nesmysl. To, z čeho moji ženu obviňoval, bylo nechutné a zvrácené. Byl jsem si jistý, že něčeho takového by moje Julča nebyla schopná. Prostě ne!
Bradu jsem si sbíral ze země
Moje přesvědčení se rozplynulo jako pára nad hrncem v okamžiku, kdy jsem u toho svoji ženu viděl na vlastní oči. Vracel jsem se zrovna z práce a všiml jsem si manželky venku u sousedovic popelnice.
Napadlo mě, že je ta naše třeba plná a ona hledá, kam vyhodit odpadky, což není v pořádku, ale kdo někdy nestrčil pytel do cizí popelnice, že?
Jenže ne. Ona udělala něco, co jsem fakt nečekal. V té chvíli mi brada spadla až na zem, a kdyby mohla, hlasitě by cinkla. Byl jsem v šoku!
Co to sakra děláš?!
Moje reakce byla spontánní. Rozeběhl jsem se ke své ženě a nahlas na ni houkl, co to sakra dělá! Vždyť ona probírala popelnici našich sousedů a strkala si odtamtud něco do pusy!
Očividně mě nečekala, ale nezdála se mi rozhozená. Popelnici v klidu zavřela a já si všiml, že něco drží v ruce. Byl to pytlík a v něm nějaké odpadky.
Na moji otázku, co s tím chce jako dělat, s klidem odpověděla, že večeři. A tehdy se mi obrátil žaludek vzhůru nohama.
Moje žena se mi hnusí!
Nedokázal jsem to pochopit. Následoval jsem ji a vyptával se, proč to dělá. Vždyť nám nechyběly peníze! Rozhodně nemusela vybírat popelnice.
Vyprávěla o něčem, co se jmenuje dumpster diving. Prý je to docela rozšířený trend. Já o tom nikdy neslyšel a z toho, co mi říkala, mi bylo zle.
Když mi navíc řekla, že už to dělá delší dobu a kolikrát z jídla, které ulovila mezi odpadky, uvařilo jídlo mně i dětem, zhnusila se mi. Od té doby mám problém dát jí pusu. A když něco uvaří, vždycky se bojím, jestli to nejsou opět odpadky. Já nechci jíst odpadky!
Autor: Karolína Nezbedová
