Vzala své děti na procházku do parku, kam společně chodili skoro každý den. Jenže toho dne se stalo něco, co Klára nečekala a co s ní pořádně zamávalo. Nastalá situace ji natolik vykolejila, že nebyla schopna zasáhnout. Nebýt cizího kolemjdoucího, mohlo to dopadnout ještě hůře.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Do toho parku brávala Klára svoje dvě děti pravidelně. Byl to udržovaný městský park, kam chodívalo mnoho lidí. Maminky s dětmi, zamilované páry i jednotlivci, kteří pod stínem stromů nacházeli klidné místo pro četbu.
Milovala jsem to místo
Já a moje rodina žijeme v bytě. Nemůžeme si dovolit rodinný domek, ačkoli bych pro své děti tak moc chtěla zahradu, kde by se mohly neomezeně vyblbnout.
Proto jsem ráda za park, který máme ve městě. V betonové džungli je to na kilometry jediné „zelené“ místo, kde máte možnost kontaktu s přírodou.
Miluji to tady. Není tu úplné ticho, protože sem chodí děti, ale i tak si zde dokážu odpočinout. Beru sem děti skoro každý den.
Vzala jsem je na večerní procházku
Toho dne bylo šílené horko. Žijeme v podkrovním bytě, kde se nedá vydržet, pokud venku panují tropy. Můj šestiměsíční syn Honzík byl celý den neklidný. Horko mu nedalo spát, navíc se potil a ozval se mu atopický ekzém.
Proto jsem se rozhodla, že děti vezmu na procházku v podvečerních hodinách. To už se sluníčko umoudřilo a tolik nepálilo. Starší dcerka Laurinka jela vedle mě na odrážedle. Byl to krásný podvečer!
Nevěděla jsem, jak zareagovat
Došli jsme do parku, kde jsem rozložila deku. Dcera si hrála opodál, syn se spokojeně válel po dece a zvědavě se rozhlížel okolo.
Mohlo být kolem půl sedmé večer. V parku bylo toho času už jen pár lidí. Byl tu relativně klid. Pak jsem si všimla cizího muže, který se přibližoval k dceři.
Šel k ní, lehce vrávoravým krokem a s rozpřaženýma rukama. Zpanikařila jsem. Dcerka byla ode mě jen pár metrů, přesto se mi najednou zdála tak nebezpečně daleko. Najednou jsem nevěděla, jak zareagovat.
Situaci zachránil cizí muž
Daný muž, který se blížil k Lauře, byl očividně hodně opilý. Dcera před ním utekla a on ji následoval. Blížil se k nám a cosi mumlal. Dostala jsem strach, zároveň jsem ale ztuhla na místě.
Asi si nás s někým spletl. Možná si myslel, že jsme jeho rodina. To nic neměnilo na tom, že mi bylo nepříjemné, jak se sápal po dceři.
Čtěte také:
Alena (57): Ztratila jsem dvacet let života po boku nesprávného chlapa. Povím vám, jak jsem prozřela
Najednou se vedle mě zjevil cizí muž a toho opilce poslal k čertu. Zaburácel na něho, ať si dá laskavě odchod, nebo na něho zavolá policii. A on skutečně odešel. Jak mně se ulevilo!
Stydím se za sebe, jak jsem ztuhla. Měla jsem přece své děti chránit, a místo toho jsem zpanikařila. Neznámému cizinci dlužím hodně a doufám, že na něho v parku ještě někdy natrefím.
Autor: Karolína Nezbedová
