Poslední dobou byl v práci více než doma. Prý pořád nějaký přesčas a práce navíc. Tvrdil mi, že to nepočká. Jenže mně se to nezdálo. To přece není normální, aby ho nutili zůstávat nad rámec pracovní doby několikrát do týdne!
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Napadlo mě, že někoho má. Vlastně to byla ta úplně první myšlenka, když začal chodit do práce častěji, než bylo zdrávo. Nahlas jsem ale nic neřekla.
Pořád byl v práci
Když manžela před rokem povýšili, byla jsem na něho hrdá! Už předtím tvrdě dřel a dělal všechno pro to, aby získal vysněné místo. Jeho úsilí přineslo ovoce – dostal povýšení, lepší plat a větší uznání ve svém oboru.
Už tenkrát chodil do práce docela často. Nebo mi zavolal, že se zdrží. Tehdy jsem to tak nějak respektovala, přece jen jsem ctila jeho přání dostat povýšení.
Nyní se situace opakovala. Opět začal chodit do práce častěji než dříve. Jenže tentokrát neusiloval o lepší pozici. Tentokrát nechtěl dostat povýšení.
Určitě má poměr
Když přišel domů pozdě poprvé, brala jsem to. Pak přišel po druhé, i tehdy jsem mlčela. Jenže pak se zdržel po třetí, po čtvrté… Začal se v práci zdržovat prakticky pokaždé, když tam byl.
Tvrdil mi, že dělá práci nad rámec. Prý jsou to přesčasy, o které jej vedení požádalo. Jenže já mu to nemohla uvěřit. V hlavě už jsem se přesvědčila o vlastní pravdě.
Určitě někoho má, říkala jsem si. Utvrdila jsem se v tom, že má poměr. Všechen ten čas netráví v práci, ale s milenkou. A to vědomí mě užíralo, přesto jsem nahlas neřekla ani slovo.
Došla mi trpělivost. Zaskočila jsem ho při činu
Opět nastal večer, kdy mi přišla SMS, že se manžel zdrží. Uvnitř mě se něco zlomilo. Chtěla jsem vědět, co je zač ta ženská, se kterou mě podvádí. A chtěla jsem to vědět teď hned.
Vyjela jsem za ním do práce. Nevarovala jsem ho. Byla jsem si jistá, že až tam přijdu, načapu je. A nepletla jsem se – manžela jsem totiž skutečně načapala při činu.
Nikdy mi neodpustí, jak moc jsem ho ztrapnila
Se srdcem až v krku jsem vrazila do jeho kanceláře. Bylo vidět, že se tam svítí. Určitě tam spolu byli a já věděla, co tam dělají! Stačilo jen vrazit do dveří…
…a to jsem taky udělala. Vběhla jsem do kanceláře a křičela, ať mi ukáže tu ženskou, se kterou chrápe za mými zády. Když jsem se rozhlédla po lidech v místnosti, ztuhla jsem.
Všichni se dívali na mě. Manžel a všichni jeho kolegové. Mužští kolegové. Bylo jich tam asi pět a společně na něčem pracovali. Žádná ženská. Žádná milenka.
Ponížila jsem svého muže. Nikdy mi neodpustí, jak jsem ho ztrapnila před jeho kolegy. Už je to nějaký čas od mého výstupu a on to má stále v práci na talíři. Tohle jsem fakt přehnala.
Autor: Karolína Nezbedová
